čtvrtek 13. ledna 2011

cesty...

...nejsou jen černobílé...
Jak snadné by bylo: tahle cesta je správná a tahle - tudy ani krok...
Ano - občas to tak je.
Občas.
Na každé cestě ztrácíme a na každé nalézáme.
Není ostudou vykročit a zabloudit.
Ostudou je zůstat v bezpečí a pohodlí a k obzorům jen hledět a snít...

Chci jít...
Jako Petr, který opustil bezpečí lodi a vykročil po hladině...
První krok, druhý...
A pak se podíval pod nohy.
Je těžké se pod ně nepodívat...

"Oslíku, už jsi za půlkou..."
"Ano - ale za tou bezpečnější..."
"Nedívat se dolů, nedívat se dolů... Dívám se dolů!!! Ááááá....."

...a v tu chvíli je tu milující ruka, která zachytí...

vykročit...
někdy bez majáku, jen s krabičkou a v ní jedinou sirku...
jen s útržkem mapy...
jen s vírou

kdysi dávno, na jedné trampské osadě, kam jsme byli pozváni s předtančeními na country bál, jsme druhý večer "hráli" zajímavou "hru".... V neznámém terénu, za tmy, s útržkem nakopírované mapy, se třemi sirkami, po dvojicích a ruce spoutané k sobě, jsme měli dojít do osady... Ne daleko.... Nějakých 5 - 6 kilometrů.... Došli jsme... Jednu chvíli jsem spadla do prázdna a najednou jsem byla o metr níž než můj parťák... Ale došli jsme...

Stále znovu v sobě hledám tu holku, která šla...

Stále ještě toužím jít... ne se vézt....

Stále ještě toužím...


7 komentářů:

  1. zajímavé počteníčko, fotky jsou taky fajn ;o)

    OdpovědětVymazat
  2. Rád jsem zastavil a kochal se.Dobře propojeno...:¨)

    OdpovědětVymazat
  3. fotky jsou překrásné, opravdu jsem si je užila a slovíčka, jak je u Tebe už zvykem, opět úžasná

    OdpovědětVymazat
  4. Touha je krásná věc a pro mnohé to jediné, co máme a nikdo nám to nemůže vzít... :-)

    OdpovědětVymazat
  5. líbí se mi tyhle úvahy... a fotky také !!

    OdpovědětVymazat
  6. tak tak Reni, o těch našich cestách, o těch by se dalo vyprávět... jsem rád, že se ty naše na chvíli střetly u stejného koně :)

    OdpovědětVymazat