středa 17. listopadu 2010

Osamělý jezdec...


.....

Za svůj život ujdeme tisíce kilometrů a prošlapeme desítky bot,

ujedeme stovky tisíc mil a projedeme desítky pneumatik...

...a to všechno jen proto, abychom nakonec zjistili, že jsme neudělali jediný krok, neujeli jedinou míli.

.....

Toužíme po sjednocení a přitom jsme součástí Jednoty,

odcházíme a přitom nemáme kam...

...jak veselé, jak absurdní!

.....

Je tichá noc. Sedlám kovového oře a vyrážím opět na další cestu,

sám a s touhou v srdci...

.....

8 komentářů:

  1. to je nejblíže bývá zdá lidem nejvzdálenější...překrásně ztvárněna úvaha nad životem...:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Dojeli jsme a jsme tu

    na tuhletu kometu...

    :-)))

    Sorry, že zlehčuju to závažné téma, ale mně tahle fotografie vzdáleně připomněla onen film a onu knihu...

    OdpovědětVymazat
  3. slovíčka k zamyšlení ... jinak mě snímek trochu připomíná scénu z filmu "dobyvatelé ztracené archy" akurát Jones nevalil na mopedu, ale zdrhal před přerostlou kuličkou jeskynní chodbou po svých ;o)

    OdpovědětVymazat
  4. :))) Indiana to měl dobrý, utíkal před koulí... smutné je, když člověk utíká sám před sebou :)

    OdpovědětVymazat
  5. fotka krásná, příběhová, k zamyšlení, pousmání... pohladila... utíkání před sebou nemá cenu :-) stejně nakonec na sebe narazíme... vidím cestu v naprostém odhalení se - ne před lidmi, ale před Bohem - stejně všechno ví... a když najdu odvahu podívat se na sebe Jeho očima... a když dokážu přijmout, co vidím, nevymlouvat se a neomlouvat se... tak to je začátek.... ale to je na dlouhé povídání....

    OdpovědětVymazat
  6. Jardo, stále mne překvapuješ:)

    OdpovědětVymazat
  7. Dobré foto.Toulavé boty jsem zde vidět:-))

    OdpovědětVymazat