sobota 13. listopadu 2010

Orbis Pictus et Fictus


Jako malý chlapec jsem velmi rád četl knihy.
Býval jsem opravdu náruživý čtenář. Měli jsme doma spoustu knih. Pohádek, westernů, dobrodružné literatury, románů, slovníků a encyklopedií a knih mnoha dalších žánrů. A mezi nimi také pěknou řádku atlasů.
V těch jsem si listovával s obzvláštním potěšením, ba přímo vášní. Znal jsem všechny země a státy světa, jejich města, národy, počty obyvatel, hlavy států, všechny řeky a pohoří, moře i pouště, zajímala mne i jejich historie.
Tu vášeň pro mapy a atlasy jsem zřejmě podědil po tatínkovi. Tatínek také často lehával s brýlemi na nose a četl knihy nebo listoval v atlasech. Zřejmě vzpomínal na své dávné cesty, které podnikl jako vyhnanec ze své vlasti a snil o návratu do ní.
Také já jsem snil o dobrodružných cestách, které jistě podniknu, až budu velký.
Ale nejraději jsem stejně snil sny, o nichž jsem věděl, že se nikdy nesplní.
Snil jsem o dalekých plavbách s piráty a dobrodruhy, s obchodníky i rybáři, snil jsem o plavbách na mořích a oceánech i pod nimi, o plavbách vzducholodí a balónem, o cestách napříč kontinenty vlakem, na hřbetech velbloudů s karavanami nomádů i pěšky.
Vysnil jsem si své bájné světy, zabydlené bájnými hrdiny a tvory z pohádek a pověstí, vysnil jsem si imaginární ostrovy a země, kterých jsem byl dobyvatelem a jejichž jsem byl vládcem a stvořitelem, i země a světy, kterými jsem putoval jako obyčejný bezejmenný poutník, který jde pomalu krajem a jehož cílem cesty je cesta sama o sobě.
A také jsem si kreslil mapy svých vysněných světů…
Mé sny se nikdy nesplnily. I když – vlastně tak trochu ano. Dnes se plavím se svou malou plachetnicí Fotografickým Oceánem, toulám se po jeho mořích, ostrovech a přístavech. Ne, nehledám žádný cíl, chci jen plout a objevovat pro mne dosud neznámé pevniny a ostrovy, poznávat jejich obyvatele a jejich zvyky a prostředí, ve kterém žijí. Po bouřlivé či poklidné plavbě jednoho dne uzřím na obzoru zemi. Zakotvím u ní, projdu se po jejích březích, po přístavním molu, posedím v přístavní krčmě s námořníky a děvčaty, projdu se městem, jeho náměstími a tržnicemi i křivolakými uličkami, vydám se na toulky do ostrovního vnitrozemí…
A potom se vrátím do přístavu, nasednu na svou bárku a plavím se dál bouří pod plachtami napnutými větrem nebo se jen tak houpám na hladině v poklidném bezvětří.
Plavím se k Ostrovům dobrého světla…

11 komentářů:

  1. Paráda !!! Emire, klobouk dolů – velmi krásné… obraz i text, Tvá slova mi připomněla mé čtenářské lásky z dětství – také jsem putovala „Pouští a pralesem“, objevovala netušené se „Saharskými briganty“ a byla „Lovkyní skalpů“..:)), Tortuga je můj sen dodnes .... Salgariho, Verna a mnohé jiné jsme měli doma ještě taková ta krásná stará vydání s fantastickými obrázky ...
    Tak a jdu je hledat…:o))

    OdpovědětVymazat
  2. Emire :-) krásná práce, krásný text.... já procestovala taky svět - se všemi zoology a botaniky jsem poznávala, zachraňovala zvířata, objevovala nové druhy.... pak jsem na nějaký čas ty sny zasunula hluboko, přehluboko...aby je moje toulání fotografickým světem samo o sobě i díky človíčkům fotografům zase probudilo... a ony se rozhořely znovu a silnějí... Teď jsem četla Tvůj text a zase jsem chvilku byla malou holkou, která s Františkem Flosem nachází v temnotě orchidee a s Geraldem Durrelem hledá, co budou v Evropě žrát chlupaté žáby... díky :-)

    OdpovědětVymazat
  3. dojat jsem obrazem i textem otevřel jsi u mne truhlu plnou vzpomínek :) NÁDHERNÁ

    OdpovědětVymazat
  4. ...tímto příspěvkem, jsi mi šáhl hluboko i do mého dětství, prožíval jsem podobné ne-li stejné zážitky nad knihou a taky atlasem, vzpomínám, kolikrát jsem ukryt pod peřinou s baterkou, louskal příběhy a dobrodružství, co mě přenášeli do různých časových období hluboké minulosti ale i daleké budoucnosti, mnohokrát se mi stalo, že jsem usnul únavou a příběhy co jsem četl, pokračovali i v mých snech...jinak fotečka je naprosto originální a skvělá... ;o)

    OdpovědětVymazat
  5. Velice dobré dílo.Vrátil jsem se 30-let zpátky.Znovu prozkoumávám nové světy....Moc dobré dílko.Márně přemyšlím co se mě líbí více?Asi obojí.Celek je propojený neviditelnou nití.....

    OdpovědětVymazat
  6. báječná práce ve všech směrech... je to asi deset let, co jsem namaloval svoji poslední mapu země Gwenhywar ke knize příběhů, kterou jsem začal psát ale nedopsal... některé příběhy skončily jako scénáře v počítačové hře Age of Empires a ty další čekají na své oživení...

    ...vlastně čas od času si na ně vzpomenu a stejně jako Emir nasednu na svoji bárku, plavím se Fotografickým Oceánem k Ostrovům dobrého světla za dobrodružstvím… :)

    OdpovědětVymazat
  7. Povedená práce, rád jsem kouknul i přečetl. Čtení a snění jde dohromady i u mně, a ten vlatní svět na fotce Ti moc přeju. Tonda Motáň.

    OdpovědětVymazat
  8. jj,taky jsem hltal Jacka Londona a toulal se po severu i hvězdách...a vlastně se toulám stále kdesi v luftě,jak říká má žena....:-)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc pěkné povídání. Jako by to bylo z mé hlavy. Taky jsem hltala všechny dobrodružné knížky. Verne, Flos, London, Durrel a spousta dalších mě provázeli životem před 40-45 lety (jako další lidičky, co se tady ozvali). Čtení pod peřinou při baterce v dětství, později bez baterky třeba až do svítání. Snění o dalekých zemích ve mně přiživil i můj dědeček, který se po r 1968 mohl ohlásit z emigrace z Anglie. ( Bojoval ve válce a z Anglie došel až do Plzně a sám tajně i do Prahy.) Ty fotky z jeho dovolených (tehdy neobvykle barevné) mám schované dodnes a pocity při jejich prohlížení jsou pořád stejné. Možná proto jsem vlastně začala taky fotit. Abych si při prohlížení těch obrázků mohla přivolat znovu ty pocity, i když pro jiného to jsou obyčejné a nedokonalé fotky.
    Ani jsem netušila, jak moc je to ve mně zadřené.
    Díky moc, a krásné snění.
    :)

    OdpovědětVymazat