pátek 26. listopadu 2010

Dostižen civilizací

Skoro celý říjen jsem přemýšlel  jak vytvořím domácí úkol na Listopad - ,,můj přítel strom,,.Dlouho mě nic kloudného nenapadalo.Naštěstí  ještě na jednu sobotu vylezlo sluníčko a já vyrazil na skok do Lužánek. Bylo překrásně. Dokonce jsem ten den vůbec nefotil můj oblíbený post-industriální detail:-)))))

čtvrtek 25. listopadu 2010

underground

Když malíř Podzim ladí štětce...


.....

Obyčejná polní cesta na kraji lesa a studený vítr zvedající opadané listí.
Cesta je pokrytá stříbrnou jinovatkou
a polámaná stébla trav a listí mi křupou pod nohama...

.....

Vtom zřím šípkový keř, pokrytý nádhernými rudými šípky.
V mé mysli se probouzí vzpomínky na léto,
na vůni Tvých vlasů, na zářící oči...

.....

Zbyla jen vzpomínka a malá kytička šípků v mé ruce.
Naslouchám šepotu podzimu a
míchám barvy pro Tvé hnědé oči...

.....

středa 24. listopadu 2010

DOBŠICE 11/2010



Sešli jsme se zde, v moravské hospodě. Nedávno jsem na našem mateřském serveru PhotoExtract, na kterém jsme se kdysi poznali, zaslechl názor jednoho člověka, který uštěpačně a tak trochu opovržlivě prohlásil: po hospodách dnes vystavuje kdekdo. Ano, je to možné. Ale je na tom něco špatného, je na tom něco podřadného?
Nikoli. Česká a moravská hospoda je fenomén. Fenomén, který by si zasloužil pojednání z rukou mistra pera, jímž bohužel nejsem. Česká a moravská hospoda je srdcem společenského dění obce, místem, kde se scházíme, když potřebujeme něco projednat, místem, kde se chodíme občerstvit, podiskutovat s přáteli, je místem, kam chodíme dělat politiku – tedy starost o věci obce, místem, do kterého nejspíše v první řadě zavítá noha poutníka, který dorazil do obce a znaven touží po občerstvení a azylu. Zde, v moravské hospodě U Sapíka občerství nejen své tělo, ale i svou duši.

část proslovu našeho présidenta EMIRA CH. v Dobšicích...
za organizaci a práci,kterou s vernisáží měl mu za všechny účastněné děkuji!
havran

pondělí 22. listopadu 2010

How many roads must a man walk...





Bylo mi ctí a potěšením, kluci :-)
A bylo moc fajn.
Těžko se vybírá - jen tři fotky - z celého odpoledne,
a tak galerka u mě na webíku
a tady ozvěny kytary,
která mi ještě stále zní v hlavě
spolu se slovíčky z rozhovorů
a obrazy před očima.
Některé detaily se na fotkách ztrácejí v oblaku cigaretového dýmu,
ale to podstatné bylo zřetelné
i v osvětlení, kteřé vyžadovalo
ISO 1600 a vyšší...
Je dobré fotit pro lidi, jít za lidmi, být s lidmi a být lidmi :-)


---------------------------------------------------------------------------

čb najdete u mě na webíku

Moje malá cesta z města 2

Jak čas maluje




Co na to pan Edison?




Spravedlnost II.

Můj křest ohněm


Dovoluji si vložit svůj první příspěvek...

středa 17. listopadu 2010

Osamělý jezdec...


.....

Za svůj život ujdeme tisíce kilometrů a prošlapeme desítky bot,

ujedeme stovky tisíc mil a projedeme desítky pneumatik...

...a to všechno jen proto, abychom nakonec zjistili, že jsme neudělali jediný krok, neujeli jedinou míli.

.....

Toužíme po sjednocení a přitom jsme součástí Jednoty,

odcházíme a přitom nemáme kam...

...jak veselé, jak absurdní!

.....

Je tichá noc. Sedlám kovového oře a vyrážím opět na další cestu,

sám a s touhou v srdci...

.....

sobota 13. listopadu 2010

Orbis Pictus et Fictus


Jako malý chlapec jsem velmi rád četl knihy.
Býval jsem opravdu náruživý čtenář. Měli jsme doma spoustu knih. Pohádek, westernů, dobrodružné literatury, románů, slovníků a encyklopedií a knih mnoha dalších žánrů. A mezi nimi také pěknou řádku atlasů.
V těch jsem si listovával s obzvláštním potěšením, ba přímo vášní. Znal jsem všechny země a státy světa, jejich města, národy, počty obyvatel, hlavy států, všechny řeky a pohoří, moře i pouště, zajímala mne i jejich historie.
Tu vášeň pro mapy a atlasy jsem zřejmě podědil po tatínkovi. Tatínek také často lehával s brýlemi na nose a četl knihy nebo listoval v atlasech. Zřejmě vzpomínal na své dávné cesty, které podnikl jako vyhnanec ze své vlasti a snil o návratu do ní.
Také já jsem snil o dobrodružných cestách, které jistě podniknu, až budu velký.
Ale nejraději jsem stejně snil sny, o nichž jsem věděl, že se nikdy nesplní.
Snil jsem o dalekých plavbách s piráty a dobrodruhy, s obchodníky i rybáři, snil jsem o plavbách na mořích a oceánech i pod nimi, o plavbách vzducholodí a balónem, o cestách napříč kontinenty vlakem, na hřbetech velbloudů s karavanami nomádů i pěšky.
Vysnil jsem si své bájné světy, zabydlené bájnými hrdiny a tvory z pohádek a pověstí, vysnil jsem si imaginární ostrovy a země, kterých jsem byl dobyvatelem a jejichž jsem byl vládcem a stvořitelem, i země a světy, kterými jsem putoval jako obyčejný bezejmenný poutník, který jde pomalu krajem a jehož cílem cesty je cesta sama o sobě.
A také jsem si kreslil mapy svých vysněných světů…
Mé sny se nikdy nesplnily. I když – vlastně tak trochu ano. Dnes se plavím se svou malou plachetnicí Fotografickým Oceánem, toulám se po jeho mořích, ostrovech a přístavech. Ne, nehledám žádný cíl, chci jen plout a objevovat pro mne dosud neznámé pevniny a ostrovy, poznávat jejich obyvatele a jejich zvyky a prostředí, ve kterém žijí. Po bouřlivé či poklidné plavbě jednoho dne uzřím na obzoru zemi. Zakotvím u ní, projdu se po jejích březích, po přístavním molu, posedím v přístavní krčmě s námořníky a děvčaty, projdu se městem, jeho náměstími a tržnicemi i křivolakými uličkami, vydám se na toulky do ostrovního vnitrozemí…
A potom se vrátím do přístavu, nasednu na svou bárku a plavím se dál bouří pod plachtami napnutými větrem nebo se jen tak houpám na hladině v poklidném bezvětří.
Plavím se k Ostrovům dobrého světla…

středa 10. listopadu 2010

Z deníčku mé kočky...II


......

Jsem kočka co ráda vystrkuje drápky
tak to umím jenom já.

A ony to ví, ty malé šedé myšky, co ve sklepě se skrývají,
co našlapují tiše a tlapky mají jako z plyše.
A že nejsou zdravé jako rybky?
Vím jistě, že nic z toho, co se povídá, nenahradí požitek,
až je zase ochutnám.

Kočka co si ráda hraje
tak to jsem já...

Pojďte myšky, pojďte blíž!

.......

sobota 6. listopadu 2010

Autumn - Colours Factory


Jsem momentálně zachvácen vzpomínkami na všechny minulé podzimy, tak přidávám jednu archivní, k níž mám takový zvláštní vztah a nedávno jsem ji nechal i vytisknout...

Snad její "letitost" nebude příliš vadit...

:-)

středa 3. listopadu 2010

černobílá (zoo)zastavení




... ve středu na setkání jsem zmiňovala,
že se těším na dvoudenní minidovolenou.
Opravdu se konala :-)
Ve čtvrtek jsme se toulali Kroměříží
a v pátek jsme ještě za jinovatky vklouzli do ZOO Lešná...
Přináším pár fotek, chci se podělit,
není v nich žádná jiná hluboká myšlenka,
než moje láska, obdiv i úžas nad vším živým,
nad dokonalostí, nad dary každodennosti...

PS:
... zpěv (křik, či snad vřískot?)
gibona ze třetí fotky jsem si nahrála a nastavila jako zvuk budíku...
Tak nějak nechápu, proč nade mnou manžel a děti kroutí hlavou.
Nevíte???
:-)

více fotek najdete zde a zde