pátek 29. října 2010

Ostravské industriální fragmenty

Jednou na moji fotku kdosi reagoval, že jsem industriální Keroulac.
Něco málo pravdy na tom bude.
Mám rád industriální a post-industriální detaily a „zátiší“, taky rád cestuji, ještě raději vlakem, a úplně nejraději do Ostravy.
Je to hotový ráj pro blázny jako já.

A rád bych se s vámi o mém cestování podělil.

Předpověď počasí přála, s volnem to v práci to taky vyšlo, takže jen kontrola fotovercajku, nabít sadu baterií a tradá na vláček.
Zakoupil jsem jízdenku a nějaký ten skrovný dlabanec, usadil se ve vagónu a trpělivě čekal, dokud po několika dlouhých minutách celá souprava nepoposkočila, naříkavě zaskřípala ve všech šroubiskách a nýtech a nechotně se nedala do pohybu.
Sluníčko svítilo, cesta příjemně ubíhala.

Při příjezdu do Ostravy ovšem oblohu zakryla hustá šedivá mračna, což se pranic nelíbilo mému SX10.
Snad bude líp, říkal jsem si během hledání nějakého zajímavého a zatím mě neznámého místa.
Tradičně zbrkle sednu do prvního autobusu, avšak čím víc zastávky ubíhaly, tím také narůstal pocit, že je něco špatně.
Zapíchnul to ve mně neznámé vesnici, a já věděl, že je to špatný, ne-li horší.
Po rozhovoru s bodrým řidičem jsem naštěstí zjistil, že sice autobus nejede tam, kam jsem původně zamýšlel, ale že je nablízku alespoň nějaká koksovna.
Sláááva!
Moje dušička zaplesala, stativ na rameno a hurá do neznáma.

Asi po dvou kilometrech začaly vystupovat v dáli nějaké industriální stavby.
Nálada se zvedala, ale jen do té doby, než se objevil vysoký betonový plot.
Pokračoval jsem dál k bráně, jednání s ostrahou však bylo házením hrachu na zeď, jak jsem předpokládal.
Naštěstí na místě byla také autobusová zastávka s přístřeškem v politováníhodném stavu, pro mě ovšem optimálním. Popraskaný lak, rez, to já rád.
Také jsem zjistil, že celou fabrikou projíždí autobus, bohužel nejbližší až za pět hodin.
Vytáhl jsem fotonádobíčko a pustil se do práce.
Po chvilce zbystřil i tovární strážný a vydal se s hrozivě vyhlížejícím psiskem po boku mým směrem.
„Pane, vy jste z Dopravního podniku?“
Ledabyle odvětím: „ Ne.“ A dál si ho nevšímám.
Strážný se nenechá odbýt: „Proč to tedy fotíte?“
A já opět nevzrušeně: „Protože chci.“
Koukne zhnuseně na psa, zakroutí hlavou, zamručí: „Pojď!“ A neochotně s občasným podmračeným pohledem přes rameno odchází, zjevně znechucen nehoráznou šíří nepochopitelných občanských svobod.
Vrátní jsou tradičně důležitější, než samo veličenstvo generální ředitel.

 

Konečně klid a já se mohl věnovat své zastávce.

Asi po hodince příjemného focení jsem sbalil fidlátka a vracel se zpátky na konečnou autobusu.
Tam čekala již zmiňovaná šoférská osoba se svým kostitřasem, po krátkém rozhovoru a poděkování za tip jsem cvaknul - tentokrát jízdenku - usadil se a spekuloval, co dál.

Vyrazím na Landek, padá rozhodnutí. Velice zajímavý industriální prostor a já tam nikdy nebyl. S tím se musí něco dělat!
Po výsadku z autobusu hážu opět stativ na rameno a ve stavu plné pohotovosti vyrážím.

Po několika kiláčcích jsem byl v říši divů, jak Alenka za zrcadlem.
A první, co mě přivítalo, byla slečna parní lokomotiva.
Z dálky vypadala zajímavě, bohužel při bližším ohledání zkalilo radost zjištění, že je značně necitelně napatlaná barvou. Tato vrstva „líčidel“ jí k figuře moc neladila, ale jinak krasavice na slovo vzatá.
Dále jsem pronikal do areálu a zjištění, že se tu mohu zdarma nejen pohybovat, ale i fotit potěšilo.
Celý je vlastně rozdělen na dvě části.
Ve spodní jsou různé stroje, například hvězdicový těžní stroj Donbas, lokálka, atd.
Taky se zde nachází malá hospůdka, což mě samozřejmě nenechalo chladným.
Paráda, trocha jídla a pivko se šikne vždycky, bohužel personál o zákazníka nejevil přílišný zájem, po dvacet minut se nikdo neobjevil. Skandální. Asi taky zrezivěli.


 
                                                                                                                              - Pokračování příště-

8 komentářů:

  1. perfekt povídání i ilustrace...těším se na pokračování...:-)

    OdpovědětVymazat
  2. hezké povídání, jako bych tam byl taky, páč podobné věci zažívám taky, když klečím u stěn ...fotečky taky fajn ;o)

    OdpovědětVymazat
  3. i ty kolego blázne... krásně jsem si početl a jsem zvědav jestli Ti nakonec nějaký ten dlabanec přinesli... tak příště, no :)))

    OdpovědětVymazat
  4. Jsem rád, že je tu mezi námi další spisovatel.
    Těším se na pokračování příběhu i další fotografie.

    :-)

    OdpovědětVymazat
  5. focení je relax :-) ač někdy adrenalinový... Parádně píšeš :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Tohle je dost paráda:-) bezvadné počtení... perfektní ilustrace.... jsem fotograf amatér s podobnou chutí fotit tyhle old industrial objects, vehicles and machines...
    Zajímalo by mě jak by se dalo dostat do Vašeho 1.FPC :-) díky za odpověď (Jakub Skalický - PhEx.com, alias Skalda - jimmiv(zavináč)gmail.com)

    OdpovědětVymazat